Začátky jsou kruté
Nejprve jsem všem říkala, že to jenom zkusím. Ani jsem si nevyzula boty. Všichni ostatní okolo postávají bosky. Přidržela se stromu. Otočila se zády ke kmenu. Nohy dala pěkně za sebe, podél lajny:-). Ruce za sebou. Ještě že tam byl ten kmen .:-) První krok. Tělo jde dopředu. Jedna noha jde před druhou…a pád.:-) Pak jsem na to zkoušela vyzrát rychlostí a rozeběhla se po lajně. Přidala jsem maximálně krok, ale za to větší to byla tlama.:-) Říkala jsem si jak to ti lidi dělají. Vidíš jak chodí dopředu, dozadu, do boku. Leží, sedí nebo klečí na kusu popruhu, kterému říkají slackline nebo taky lajna.Ze začátku to pro mě bylo velice nepochopitelné. Ale musí se tomu dát odvaha a čas . Člověk u tohodle druhu sportu musí být velice vyrovnaný ale hlavně musí mít chuť znovu a znovu padat.:-) Ale kydž člověka chytí tak už nepostí...Takžě nikdy neříkej že to JEN zkusíš...
slackline
(Andrea, 27. 7. 2009 10:33)